Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 

pasení - jedinečnost pumiho

 

    Jedinečnost stylu pasení pumiho v porovnání s ostatními plemeny

Styl pasení pumiho, stejně jako ostatních plemen, byl určován selekcí v průběhu stovek let a faktory prostředí. Jinak řečeno, pastevečtí psi byli po celém světě ovlivněni svou prací. Povaha prostředí, zvyky a temperament domácích zvířat určovaly, co bylo od kterého psa požadováno a jaké by měl mít vlastnosti. Takový výběr kladl důraz na schopnosti a nikoliv na vzhled.

      Obecně

V mnoha zemích byl dobytek chován polodivoký; dobytek byl naháněn na pastviny výhradně na jaře, kam s nimi šel jen pes, který se hodil na hlídání stáda, který stádo neopustil a ani zvířata bezhlavě nehonil, a přitom odháněl cizí lidi i zvířata. Nebylo potřeba neustálého dohledu člověka, dobytek se pásl na netknutých pastvinách od jara do podzimu. Na mnoha místech byli vzácní i psi. Jsou státy, kde se stáda skotu, jelenovitých a dalšího dobytka ženou z koňského hřbetu, ale ve většině zemí se pro tento účel využívají psi.

Chov ovcí byl ve Velké Británii jedinečný, byla zde k dispozici nesmírná prostranství sousedících pastvin s velkým počtem ovcí. Když se rozptýlily, zabíraly plochu velkou před 2 akry. Rychlý pes menší tělesné konstituce je musel být schopen kompletně sehnat dohromady. Aby toho docílil, musel běhat ve velkých obloucích, musel být rychlý a zároveň ovce zbytečně nestresovat, jinak by mu utekly a opět se rozeběhly, nebo by i některé kusy citlivějších plemen uhynuly v důsledku náhlého stresu.

Pasení ovcí se podobně provádělo ve Francii, Španělsku a Austrálii.

 

Maďarsko má v porovnání s jinými zeměmi unikátní faktory prostředí. Typickým rysem bylo, že každý kousek půdy byl rozčleněn a obděláván. Půda byla charakteristicky rozdělována do úzkých pásů, a každý pás široký pár metrů patřil někomu jinému. Přes takto rozdělenou půdu se klikatily uzounké cestičky, ležely zde příkopy, naplaveninové planiny a zalesněná nebo křovinatá území.

Majitelé dobytka často ani nevlastnili pastviny, nebo ty jejich byly příliš malé, aby uživily veškerý jejich dobytek. V důsledku si pak museli pronajímat pastviny, které mohly být na míle daleko. Každý den museli přehánět svůj dobytek úzkými cestami, pásy půdy, a pokud to šlo, vyhnout se způsobení škody přilehlým pozemkům. Pes tady neměl příležitost běhat outruny v širokých obloucích, nebylo tam zkrátka místo. Psi museli často vybíhat vpřed mezi nohama dobytka do čela stáda, aby ho otočili, či zastavili. Pes musel být schopen bezprostředně ochránit před stádem obilné pole po straně cesty, přesněji, musel „hlídkovat“ - běhat tam a zpět, mezi polem a ovcemi, aby jim zabránil do něj vběhnout. Díky tomu si ovce zvykly na fakt, že pes je poblíž a pracuje. Bylo třeba psa, který se nebojí dobytka a rád pracuje blízko něj.

Taková plemena máme tři: puliho, pumiho a mudiho. Všechna tři plemena jsou schopna vykonávat práci popsanou výše, existují pouze jemné nuance mezi jejich styly pasení, nebo spíše, v Maďarsku existovaly regionálně se lišící vlastnosti pasteveckých psů.

Puli může být nejčastěji k vidění v oblasti Hortobágy, zatímco „kolébkou“ pumiho je oblast v Podunají - Somogy, mudi byl preferován hlavně na jižních planinách.

      Štěkání

Pumi může být velmi snadno nařčen, že je uštěkaný, není tomu tak. Pumi štěká jen když chce položit důraz na kontrolu nad stádem, pokud je to nezbytné. Štěkání slyší celé stádo, i když čítá přes 2000 zvířat. Proto není žádoucí, aby pes štěkal během jakékoliv činnosti, zbytečně to ovce dráždí, a pokud pes štěká, nemůže slyšet povel. V ohradě nebo při jednání se vzpurnou ovcí či dobytčetem však toho může pes dosáhnout štěkáním celkem dost. Majitelé neměli v minulosti neustále štěkající psy příliš v oblibě, a pokud je nedokázali v tomto směru usměrnit, vyřadili je. Pumiho lze naučit štěkat na povel a na mnohých místech této možnosti využili. Když majitel viděl, že pes má problém nějakou situaci vyřešit, dal mu povel ke štěkání, pokud již instinktivně štěkat nezačal. Nebo místo toho, v některých situacích nenechá majitel psa přiblížit se tolik ke stádu, stádo je buď příliš plaché, nebo je v něm mnoho jehňat, která by mohla být ve strkanici pošlapána, ale zastaví psa v určité vzdálenost a nechá ho štěkat.

 

hwt-hamiltony---foto-pepa-jeff-1--4-.jpg

foto: Pepa Jeff, ,,Lisie,, a její štěkot 

Štěkání více než stačí k tomu, aby byly ovce donuceny vejít do daného úzkého prostoru bez toho, aby po sobě šlapaly. Pumi s dobrými instinkty přesně věděl, kdy má štěknout a pomoci tak ovce popohnat.

 

dsc_0276.jpg
,,Lisie,, opravdu ráda při pasení štěká 

Na border kolii je úplně jiný pohled, border kolie neštěká. Pomalu postupuje plíživým pohybem a upřeně se na stádo dívá se silou ve svém pohledu.

Nejde k nim blízko, jen do té vzdálenosti, kde se ovce začnou chovat způsobem, kterým si border kolie představuje. Pokud jdou ovce špatným směrem, pes reaguje tak, že se do daného směru posune. Border kolie se snaží udržet trvale oční kontakt. Když vycítí, že si jí dobytčata všimla, pokusí se je přesně navést do správného směru.

Nepůjde do bezprostřední blízkosti zvířat a nejedná se charakteristicky o psa, který se po dobytku ohání. Od ovcí dosáhne svého pomocí pohybu a své velikosti.

      Udržování vzdálenosti, štípání

Pumiho styl pasení se vyznačuje vrháním se vpřed, živým poskakováním a zastrašováním. Pokud se dostane pumi do úzkých, ujme se kontroly nad stádem štěkáním. Často ovci štípne, když štěkání nestačilo. Od psa nechceme, aby se do ovcí pouštěl nebo je kousal, přípustné je zatáhání za vlnu nebo raději varovné štípnutí, které na dobytku nezanechá stopy; na většině ovčích farem, kde chápali drsné chování tvrdošíjnějších plemen ovcí, bylo štípání ovcí vyžadováno. Jinak by vznětlivější ovce (bahnice s jehnětem nebo otrlejší beran) nebraly psa vážně, vybíhaly by na něj, či dokonce i na psovoda. Pokud pes utekl a nepřevzal nad situací kontrolu, byl považován za slabého. Chovatelé přirozeně neradi viděli neopodstatněné ohánění se po ovcích, ale ve svízelných situacích očekávali, že pes problém odvážně vyřeší, a ne že se bude bát.

 

dsc_0291.jpg

,,Lisie,, a varovné štípnutí

Psi byli považováni za dobré, pokud ovci štípli, když bylo potřeba, ale nezpůsobili jí žádné zranění a vyhýbali se takovým citlivým místům na těle zvířete, jako jsou slabiny a vemeno. Dobrý pes instinktivně věděl, kde zvíře neporanit, a přesto posílit svoji pozici ve stádě.

Takové instinktivní chování je reakcí na vyběhnutí ovce ze stáda. Není vhodné, aby pes začal s vybíhající ovcí bojovat, ale aby se jí vyhnul pohybem dozadu a vpřed, tím útočící ovci otočil zpět ke stádu. Pokud se pes pustí s vybíhající ovcí do šarvátky, ovce se k němu instinktivně zády neotočí a upoutá jeho pozornost na sebe, díky tomu zbytek stáda jednoduše odkráčí pryč ze sféry vlivu psa.

Dalším instinktivním chováním je, když pes vyzve dobytče zepředu, dokud neskloní hlavu a nezatřese s ní s úmyslem nabrat psa na rohy, pes ji rychlostí blesku štípne do kořene nosu. Toto štípnutí nezanechá stopy, ale pro dobytče je natolik bolestivé, že si bude na celý život pamatovat, kdo je tady pán!

Pumi si těmito prostředky vynahrazuje svůj poměrně nevelký vzrůst. Čím dál se nachází od ovcí, tím je hůře schopen stádo ohlídat. Víc jak pár metrů a se stádem ztrácí kontakt. Pokud pes cítí, že musí zasáhnout, okamžitě instinktivně vyrazí směrem ke stádu a obíhá je ve vzdálenosti délky těla, dokud se znovu nezhoufují. Opozdilce štípne, nebo na ně štěká. Pumiho nezvykle štíhlé a lehké tělo mu umožňuje měnit směr jako blesk, takže je téměř nemožné ho srazit na zem nebo kopnout, poté co zvíře štípne. Při práci v ohradě, kde není mnoho místa, vyráží pumi často mezi nohama ovcí do čela stáda, aby vyřešil nějakou patálii. Australská kelpie pro srovnání řeší obdobnou situaci během po zádech ovcí, stejně jako sinka - nedávno vyšlechtěné plemeno v oblasti Hortobágy. Border kolie se mezi nohy ovcí pouští nerada.

Kolie si instinktivně drží odstup. Styl pasení border kolie se osvědčil při práci s citlivými plemeny ovcí, nebo s pomalejšími masnými ovcemi, které jsou typické pro Velkou Británii, ale ne pro původní maďarská plemena ovcí, která jsou divočejší, drsnější, urputnější a rychlejší, stepní skot a prasata. Rychle se naučí, že tento pes pro ně nepředstavuje žádnou hrozbu, protože se ani nepřiblíží. Dobytčata uprostřed stáda psa nemohou vidět a ani si nevšimnou, že se poblíž plíží nějaký tichý pes, co je pozoruje.

Takové instinktivní chování, kdy si pes drží několikametrový odstup, dokáže být při přehánění přes úzký pozemek nebo i při oddělování ovce od stáda v ohradě dost protivné. Když se za takových vypjatých situací uchýlí border kolie ke štípnutí, nebude díky své tělesné stavbě dostatečně rychlá, aby se vyhnula kopnutí nebo sražení na zem. Když pumiho nepustíme až k ovcím, ale jen na pár metrů od nich, ztratí o ně veškerý zájem. Anglický způsob výcviku pasení v pumim zabije nadšení do hnaní během několika minut. Zkrátka, když se cvičitel nebo majitel postaví mezi ovce a pumiho a neustále ho od nich odhání, nebo se spíš snaží donutit pumiho, aby udržoval jistou vzdálenost sám, ztratí pumi velmi rychle o celou věc zájem, protože mu jsou odebrány prostředky, které mu celý život umožňovaly instinktivně pracovat a nezávisle řešit složité situace!

      Vztah pumiho k člověku

Pumi má před vším možným vztah ke svému majiteli. Říká se, že je to pes jednoho pána. Z čehož vyplývá, že pumiho motivací pro práci je spíš než dobytek a samotná práce právě jeho majitel, se kterým je v odpovídajícím vztahu pes - pán. Pumiho pohání jeho touha zapadnout a jeho připravenost jednat, dobrovolně bude pracovat pro svého majitele nebo majitelku, pokud je to potěší. Zároveň s nadějí vyhlíží pánovy příkazy. Pumiho schopnost vyhodnotit situaci a schopnost se rozhodovat jsou prvotřídní, proto dokáže sám výborně řešit složité úkoly. Pumiho rozhodnutí vychází vždy z přání jeho pána. Nebude pracovat jen tak pro někoho, i když ví, co má dělat.

Pumi nemůže zůstat se stádem sám po celý den, vrátil by se za majitelem. Maďarský majitel pumiho nebyl nikdy rád, pokud neměl psa po ruce, protože se jeho stádo mohlo kdykoliv zaběhnout na sousedovu půdu. A pokud pes nebyl nablízku, mohlo stádo způsobit obrovské škody. Proto zašel majitel až tak daleko, že si opatřil psa, který mu vždy zůstal u nohou, nebo byl spíš okamžitě po ruce. Netrávili čas neustálým výcvikem. Buď věděl pes sám od sebe, co má dělat, nebo šel z domu! Byl to tvrdý výběr. Pro pumiho není trestem, když nemůže hnát. Opravdovým trestem je pánův hněv, nebo pokud mezi ním a pánem není dobrý vzájemný vztah, také povely pro každou nepatrnou drobnost, kdy pes nemá žádnou volnost v jednání. To nemá pumi rád. Je to podobné chůzi na volno za pánem, zatímco německý ovčák může být vycvičen k chůzi u nohy takovým způsobem, že má hlavu v jedné linii s levým kolenem svého pána, pro pumiho bude nesmírně těžké se to naučit. Zatímco sledování pána je pro něj instinktivní a nemusí ho to učit nikdo. Za pánem kráčí táhlým srpkovitým pohybem. Když je vztah mezi pumim a jeho majitelem dobrý, dá pumi za svého pána život. Citlivě reaguje na pánovy výkyvy nálad.

Oproti tomu je border kolie pravým opakem pumiho. Udržuje si velice silný kontakt s ovcemi a je typické, že pracuje pro kohokoliv, kdo zná odpovídající povely a je schopen je dávat. Můžeme ji nechat samotnou se stádem, protože z nich celý den nespustí oči. Border kolii můžeme potrestat tím, že jí zakážeme pracovat. To je pro ni těžký trest. Kromě povelů, by měla být border kolie raději naučena nechat stádo být, pokud nemusí pracovat. V tomto směru je to pes workoholik. Pumi nechá stádo stádem, jakmile jeho pán vyrazí domů. Se stádem pracuje sám jen dokud nesplnil všechny zadané úkoly. Například je schopen přivést domů stádo z pastviny vzdálené několik kilometrů, pokud se jedná o stádo, které důvěrně zná, v prostředí, které zná a za známých okolností!

      Shromažďovací instinkt, balancing

Balancing je označení způsobu chování některých pasteveckých plemen. Jedná se o instinktivní chování. Pes vyběhne na stranu stáda opačnou od pozice majitele a začne stádo shánět dohromady a přivádět směrem k majiteli. Pokud se stádo vydá směrem pryč od psovoda, pes se instinktivně přesune tak, že posune stádo zpět k pánovi. To se označuje jako balancing. U border kolie a kelpie se jedná o tak příznačnou vlastnost, že většina psů začne balancovat od prvního okamžiku, co přijdou do kontaktu s ovcemi. Když se majitel pohne, pes instinktivně otočí stádo k němu. Podle některé odborné literatury se jedná o potlačený lovecký pud, kde majitel hraje roli vůdce smečky, který má právo na vlastnictví stáda a zabíjení během lovu patří mezi jeho povinnosti; zbytek smečky pouze vůdci podává pomocnou tlapu. Údajně dokonalejší a propracovanější obdobou tohoto pudu je navádění stáda do pánových rukou.

Border kolie nespustí ze stáda oči, ani když se ovce nehýbou. Nerada stádo opouští. Chce je mít pod dohledem, jak jen dlouho to jde.

 

U pumiho není tento pud natolik silný, přesto je v něm přítomen, ale v trochu jiné podobě. Nikoliv ve způsobu sehnání ovcí a dohnání stáda k majiteli, ale ve způsobu, který i historická definice označuje jako instinkt shánění dohromady, anglický termín je „rounding up“. Hlavně jak pes sám od sebe krouží kolem stáda a zastrkává jednotlivé kusy, které vyčnívají, zpět do stáda. Často je to působivé, protože ovce začnou kroužit kolem středu, ale stádo zůstává pohromadě. Tento instinkt je také nazýván anglicky „holding instinkt“, pud držení. Tzn. pes nenechá dobytčata utéct, drží je, dokud nedostane jiný povel. Zatímco ovce shání, nezáleží mu na tom, kde majitel stojí, protože na rozdíl od border kolie nepracuje pumi v závislosti na jeho pozici. Přirozeně ovce neshání pořád, jen dokud nedrží zvířata pospolu a už se žádná nepokouší od stáda oddělit a utéct, pak je nechá být. Dobytek pumiho zajímá jen když se hýbe. Stojící ovce ho tolik nenadchnou.

dsc_0869.jpg

Opusztaszér 2013, Dark Devil Bohemia Vivace ,,Crazy,, - oběhnutí a nahnání na paničku

Jelikož sháněcí instinkt a balancing není v pumim tak silný, lze ho snadno přimět hnát, tj. je schopen tlačit stádo v jakémkoliv směru, a to nezávisle na psovodovi.

      Potlačená agrese

Pojem potlačená agrese můžeme s pumim bez váhání spojit. Znamená to jen, že pes navenek ukazuje známky agrese a „drsňáckého“ přístupu, působí rozhodně a že netoleruje žádný odpor, ví však, kdy přesně skončit. Z pohledu vnějšího pozorovatel vypadá, jako kdyby chtěl svou oběť roztrhat na kusy, i když si dovolí pouze něžná štípnutí jako náznak, protože ve skutečnosti žádná zranění dobytčeti způsobit nechce. Pumi se zkrátka pokouší přesvědčit svého protivníka, že je silnější. U pumiho s dobrými instinkty se potlačená agrese projevuje silně, stačí se jen podívat na jeho hrůzu nahánějící bojový styl pasení, když utočí, vrhá se vpřed a skáče.

V několika zemích již zahrnuli odhadování potlačené agrese do testů pastevecký psů podobných vlastností, které jsou cílem šlechtění; když pes nepůsobí rozhodně nebo je naopak agresivní příliš, je mu přísně sníženo hodnocení. Co to znamená v praxi?

Znamená to například, že by pes chňapnul po beranovi o 130 kilogramech, pokud se nechová jak má, zároveň by se ale nedotkl dvouměsíčního jehněte víc, než že by ho nosem popostrčil, když se za stádem opozdí. Stejně jedná pes i se starým, zchromlým zvířetem, jen ho šťouchne, aby ho přiměl jít rychleji, aby nezůstalo pozadu. Jestliže pes jedná příliš tvrdě a začne se do opozdilých zvířat pouštět, jedná se o psa příliš agresivního a je pravděpodobné, že slabší zvíře usmrtí - tady se už o potlačenou agresi nejedná. Takového psa nemůžeme nechat vést stádo samostatně, mohl by nad sebou ztratit kontrolu a v některých případech dobytče i zabít, není důvěryhodný. Takové tvrdé zacházení s dobytkem není žádoucí a podobní psi byli již dávno vyřazeni.

 

dsc_0407.jpg

,,Lisie,, a práce s kůzlátky

U border kolie není dovolen jakýkoliv projev agrese stejně jako kousání a štěkání. Proto byly chňapající, štěkající, štípající a poskakující border kolie z práce vyřazeny.

Proto s nimi pojem potlačená agrese nemůže být spojován.

Na závěr můžeme prohlásit, že maďarští pastevečtí psi byli ve srovnání s ostatními plemeny pasteveckých psů podrobeni speciální selekci, díky čemuž musí být i jejich výcvik zcela individuální - dobrý pastevecký pes musí být cvičen naprosto odlišně od zahraničních plemen. Zmíněná metoda je popsána v sekci „Výcvik pumiho“.

 

do češtiny přeložila Jana Pončíková